„Centrum Paraple je 99% toho co Svaz paraplegiků za svoji činnost vybudoval. ……………… - toto je největší hodnota, kterou se podařilo vybudovat!“ (p. Vašíček) Souhlasím. Proto bych nebránil tomuto zdárně se vyvíjejícímu dítěti (Nevoralovo připodobnění k rodinnému dramatu rozchodu partnerů), které se vyvinulo v samostatného a zajištěného chlapce ochotného přispívat rodičům, aby si samo zorganizovalo svoji činnost tak, aby mohlo ještě lépe zajistit nejen sebe ale i rodiče. Pokud vím tak toto dítě, Centrum paraple, chce poskytnout prostory a finance SP k další činnosti. Námitky „jak dlouho a kolik“ nejsou myslím nyní relevantní, když se podívám na p. Svěrákem navržené složení správní rady Paraplete. Jsou to totiž lidé, u nichž si ani netroufnu předpokládat, že by nerozpoznali závažnost existence SP a nutnost jeho podpory než se Svaz opět „najde“. Lze namítnout, co ale až přijde ‘jiný sekáč, který se s námi o ničem nezakecá‘ (slovy klasika). Uklidňuje mne to, že současné vedení i p. Svěrák sám nenechává budoucnost náhodě a pracuje na důstojném, neselhání zaručujícím pokračovateli. Spíš se obávám toho, že naši mladí Kratinovi „bojovníci“ za „záchranu Paraplete“ provedou nějakou blbost, která umožní, aby se veřejnost, která je Parapleti myslím nyní velmi nakloněna, dozvěděla, že ‘jen dostavěli Paraple za naše prachy tak se hádaj, komu to bude patřit‘. Tedy přesně v sentencích dnešní doby “každé hrábě hrabou k sobě“, pokud je co hrabat. Chci upozornit, že jediné hrábě co znám, které hrabou k nám všem jsou v současném Parapleti. Spoléhám na páně Svěrákovu velkodušnost, že se nenechá znechutit prohlášeními typu „Koho z nás osobně dobře znal a mluvil s ním krom Kábrtových? _ Myslím z vedení SP, ale i jinak“ a bude je chápat jako bodání komára do zadku závodního koně. Obávám se ale znechucení, které může takto vedená diskuze vyvolat u „celou dobu budovaného týmu erudovaných pracovníků, který …….. je největší hodnota, kterou se podařilo vybudovat“ (p. Vašíček). Pak se nemůžeme divit, že někteří v důsledku toho budou ze svých funkcí abdikovat, viz nabídka p. Kábrta.
Souhlasím s p. Vašíčkem že „I pokud nynější rada bude ochotna a schopna začít
rozvíjet ty aktivity, které mají být předmětem činnosti Svazu paraplegiků, jak jsou nyní specifikovány, a začne budovat společnou organizaci, bude to trvat několik let, než se dá dohromady tým lidí, finance, prostory.“ Proto doporučuji, nerozvrtejme si slepici, která snáší zlatá vejce (a myslí si, že když se přerodí na o.p.s. budou ta vejce ještě větší), neboť Svazu slíbila podporu finanční i prostorovou, což může značně urychli zmíněné budování. Rovněž je prozíravé Vašíčkovo doporučení, aby SP nabíral co nejširší základnu lidí a zvětšoval členskou základnu.
Trochu jsem nepochopil poněkud ambivalentně na mne působící níže uvedené vyjádření, která jsou od p. Vašíčka obvykle konstruktivní a netendenční. Uvedl, že paní Alena Kabrtová „na tehdejší radě v roce 2004 prosadila názor, že "oni - Paraple" nebudou přece shánět peníze pro nás v Brně. Že se o financování musíme postarat sami. Určitě měla pravdu, že takováto střediska budou závislá na iniciativě místních lidí a musí se postarat o financování z jiných zdrojů.“ (potud p. Vašíček). Jednak to byla na pani Kábrtovou až netypicky jasná a krátce formulovaná odpověď, s kterou p. Vašíček vyjadřuje souhlas a dále to asi byla jasná odpověď na jasně formulovaný požadavek. Mělo to snad vyvolat něco, co bych tady nerad přesně formuloval ale velice bych od toho varoval.
Končím prosbou, zachraňte Paraple tím, že mu dáte možnost převtělit se do o.p.s.-ky, kde si doloženě myslí (Paraple), že bude moci lépe realizovat své záměry, které jsou ku prospěchu nám všem. Garantem úspěchu budiž jeho dosavadní úspěšná činnost a jeho SR složená ze špičkových pracovníků v oboru péče o nás, míšní invalidy.
Linek